Součástí obsahu fotografova batohu či brašny (i když se to nezdá) jsou nezbytné paměťové karty.
Zápis nebo čtení, což je často diskutovaným tématem. Málokdo se však pozastaví nad jejich odolností. Není to sice jejich nejdůležitější vlastnost, kterou bychom využívali každý den, ale ruku na srdce – komu z vás karta nespadla na zem nebo nezmokla? Fotografové přírody se jistě pousmějí. Mně osobně se podařilo paměťové karty utopit (a dodnes fungují). To však není nic oproti tomu, čemu je vystavila norská příroda.
Při focení v Norsku, jak už to tak bývá, vypovědělo auto službu. Samozřejmě na odlehlejším místě, jak jinak. Kluci (Ondra a Martin Pelánek, phototrip.cz), s nimiž jsem cestu absolvoval, vyrazili fotit do terénu a já jsem jako hrdina hlídal auto a čekal na naše zachránce. Potuloval jsem se tedy v okolí auta a doufal, že zachytím třeba sněhuli severní nebo bělokura horského. Místo toho mé oči přitáhly dva lesklé předměty. Neváhal jsem se ujmout bližšího prozkoumání, abych zjistil, že jde o paměťové karty SanDisk a Pretec. Bez obalu, pocuchané časem i počasím. Zkusil jsem je vložit do fotoaparátu, ale žádné fotky jsem nenašel.
Po návratu z Varangerfjordu jsem si doma na karty vzpomněl, a tak jsem je vložil do počítače. Nestačil jsem se divit! Nejen, že obě karty byly plně funkční, ale navíc obsahovaly fotografie nešťastníka, který je ztratil. Podle povrchu karet bylo poznat, že v přírodě nejsou jen pár dní. Začal jsem pátrat hlouběji, jak dlouho vlastně ležely venku a komu patří. Podle exifu byly fotografie na kartě pořízené 31. 5. 2011. Já jsem karty objevil 3. 6. 2012. Paměťovky tedy ležely v přírodě celý rok bez jakékoliv ochrany proti přírodním vlivům. Fotoaparát patřil fotografovi s norským jménem Pal Hermansen. Propátral jsem internet a našel jsem fotografa se stejným jménem, ale podle úrovně kvality fotografií se nejspíš jedná jen o shodu jména.
Karty jsem si prozatím ponechal. Pokud bych narazil na člověka, kterému patří, bez problému bych je vrátil. Díky přírodě a velké náhodě jsem tak mohl vyzkoušet odolnost paměťových karet vůči samotné přírodě. Tato zkušenost mě přesvědčila, že jsou má data vůči povětrnostním vlivům i počasí dostatečně chráněny. A tak jde vidět, že výrobci myslí i na fotografy, kteří fotí v extrémních podmínkách.
EDIT 2018 - Karty stále vlastním a fungují!
Jedna z fotografií, která byla na kartě. Autor Pal Hermansen.